 Tak se nám opět rok s rokem sešel a my stojíme na prahu roku nového. Dovolte nám proto prosím, abychom vám popřáli 365 úžasných dní plných zdraví, radosti, smíchu, pohody a nejlepších zážitků, dobrodružství a poznávání. Ať je rok 2023 pro nás všechny plný pozitivních, krásných a kladných NEJ. Ať už nám přinese velká, nebo malá NEJ, pamatujme si, že i ty mnohdy zdánlivě malé či nejmenší drobnosti nám mohou vykouzlit ten nejkrásnější den, týden, měsíc, dokonce i rok. Časopis Krajánek vám bude nadále dělat společnost a každý měsíc na vás bude opět čekat nové číslo plné informací a zábavy. Na jednotlivých číslech již pilně pracujeme a věřte, že se máte na co těšit. Stálí čtenáři už jistě dobře vědí, že pro Krajánka to bude rok doslova zlomový. Novým čtenářům pak prozradíme, že Krajánek je už „velký kluk“, kterého čekají první kulatiny a na svém narozeninovém dortu sfoukne krásných deset svíček. Popřejme tedy společně i Krajánkovi do toho desátého výročí všechno NEJLEPŠÍ a spoustu spokojených čtenářů.
Mikuláše si představíme většinou jako vysokého pána s falešnými vousy, berlou a čertem a andělem po boku. Chodí společně v předvečer svého svátku, který je 6. prosince, a nosí dětem mikulášskou nadílku, již si vyslouží zazpíváním pěkné písničky nebo odrecitováním básničky. Takhle Mikuláše známe asi všichni, ale ne vždy to tak bylo. Před mnoha a mnoha lety, vlastně to bylo tak dávno, že si to už nikdo nepamatuje, žil muž jménem Mikuláš. Narodil se kolem roku 270 ve městě Patara, které leží v dnešním Turecku. Byl to velmi moudrý a oblíbený člověk. Vždycky se zastával slabších a dokonce i několik zázraků způsobil. Byl tak dobrý a hodný, až se nakonec stal svatým. Zemřel 6. prosince, kdy slavíme jeho svátek, ale jeho štědrost si připomínáme již den předem. A s krajany v Istanbulu jsme si svatého Mikuláše připomněli již v sobotu 3. prosince... Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas? To byla letos jasná hitovka, kterou si česko-slovensko-turecké děti připravily pro Mikuláše. Ten za nimi opět přišel až do Polonezköy, původně polské vesnice na kraji Istanbulu s hustě zalesněnými kopci. Mikuláš jako vždy předčítal z knihy hříchů a pochval, a protože čert se letos držel trochu zpátky, dá se usuzovat, že krajanské děti zlobí čím dál míň. I když na slzičky došlo i tentokrát a na neuklizených pokojích a odmlouvání rodičům je stále co zlepšovat. Kromě špičky programu v podobě mikulášské trojice děti vyráběly vánoční ozdoby (některé hned snědly), malovaly a omalovávaly, hrály hry a závodily. Došlo tradičně i na kytaru a zpěv vánočních koled, stejně jako na dobrou večeři a večerní setkání se sklenkou (kelímkem) něčeho dobrého, případně ostrého. Někteří krajané přijeli jen na odpoledne, jiní zůstali na večeři a další přespali do druhého dne. Všichni se ale shodli: příští rok zase!   Také už slyšíte cinkot rolniček? Cítíte vůni vanilky a maminčina cukroví? Pozorujete plápolající plamínek, který doslova tančí na první adventní svíčce, a přemýšlíte, co letos najdete pod vánočním stromečkem? Jistě se shodneme, že se na ten kouzelný čas adventu a Vánoc těšíme celý rok. Přestože je slavíme každý rok, nikdy nás neomrzí. Naopak! Spousta z nás ve vánočních svátcích vidí něco magického, pohádkového a neobyčejného. Už začátkem adventu všichni podléháme vánoční náladě. Prohlížíme si ulice plné světel, posloucháme vánoční koledy, pečeme a mlsáme cukroví. Společné těšení se na svátky v nás vyvolává pocity radosti a spokojenosti. S vánočním časem přichází tak nějak ruku v ruce i pozitivní nálada, tolerance, laskavost. Dokonce i trpělivost a umění vážit si každého dne, hodiny, minuty. Každý z nás se chce o Vánocích proměnit v Ježíška a obdarovat své blízké. Projevit city a dát jim najevo, jak moc je máme rádi. Uvědomujeme si, že i drobnosti dokážou vykouzlit úsměv na tváři a zlepšit někomu den. Mnohé z nás nabádají i k dobrým skutkům a pomoci těm, jejichž startovní čára v životě byla jiná než ta naše. Celá redakce vám všem přeje krásné Vánoce a také spoustu laskavosti, tolerance a vstřícnosti nejen ke svému okolí, ale také sami k sobě.
Napiš dopis Ježíškovi a získej knihu Terezy Říčanové TO JE ISTANBUL! Bližší info ZDE. Dopis Ježíškovi pošli do 15. prosince 2022!!!
 České vánoční zvyky a tradice. Přinášíme vám aktualizovaný adventní kalendář nabitý českými vánočními zvyky a tradicemi a celou řadou zajímavých aktivit, úkolů a tipů. Začínáme dnes – první adventní nedělí a každý den se můžete těšit na novou dávku informací a aktivit. Až do Štědrého dne! Všechny úkoly a aktivity, které vyzkoušíte, nám můžete zdokumentovat a poslat na adresu krajanek@krajanekvesvete.cz nebo ve zprávě na Messengeru. Věříme, že se vám bude kalendář líbit a že přispěje k bohaté vánoční výzdobě u vás doma. Přejeme vám krásný advent!
 Milí krajania, srdečne Vás pozývame na najobľúbenejšiu besiedku MIKULÁŠ.
KEDY: 3. 12. 2022 od 15.00 KDE: Adampol hotel, Polonezköy NA ČO SA TEŠIŤ:
POPLATKY SPOJENÉ S BESIEDKOU:
AKO SA PRIHLÁSIŤ: Google Form UBYTOVANIE: Tak ako minulý rok, aj tento je možnosť s prenocovaním. Pre záujemcov o ubytovanie bližšie info: 700 TL/dospelý v DBL, deti 4-12 r. 50 %, deti do 4 r. zadarmo (polpenzia). Ubytovanie si v hoteli prosím dohodnite súkromne na adrese: info@adampolotel.com a odvolajte sa na İstanbuldaki Çekler ve Slovaklar – Aziz Nikolas 3/12/2022. Poplatky poprosíme posielať na účet uvedený vo formulári do pondelka 21. 11. 2022 vrátane. Ubytovaní neplatia večeru, iba balíčky a „coffee break“. Prihláste sa prosím tu do 21. novembra 2022 vrátane. Potvrdenie prihlásenia je zároveň platba na vyššie uvedený účet. Bez formulára a platby nebudeme schopní s vami počítať. Ako vždy je táto akcia určená pre všetkých, tj. aj bezdetných, slobodných... Tešíme sa na všetkých!  Víte, jaký je rozdíl mezi recyklací a upcyklací? Ano, obojí se týká starých nepotřebných věcí. Ale ne všechno, co nepotřebujeme, musí skončit v odpadu, byť v tom tříděném. Třídění odpadu neboli recyklace by dnes mělo být běžnou součástí našich životů. Mnohem důležitější však je co největší snížení množství odpadu, a to je upcyklace. Někdy totiž můžeme dát starým věcem úplně nový život a využití. Ze starých materiálů, které už pro svůj původní účel dosloužily, můžeme vyrobit věci zcela nové a mnohdy unikátní. Stačí jen mít dobrý nápad. Kořeny upcyklace sahají hluboko do historie, kdy se už naši předci s upcyklačními procesy setkávali prakticky každodenně. Šlo o součást chodu každé domácnosti. Tenkrát totiž nemohli zajít do supermarketu a koupit si náhradu, světové války a hospodářské krize vždy vedly společnost ke střídmosti a šetrnosti. Pracovité hospodyňky tak přešívaly staré šaty, kdy každý kus látky sloužil do úplného roztrhání. Využívaly vše, co se dalo, směňovaly věci se sousedy a snažily se dát starým věcem další šanci. Dříve se tomu ale neříkalo upcyklace nýbrž nutnost. Tenkrát bylo nutné využít vše, co se využít dalo, a zajistit si tak přežití. A právě z historie se o upcyklaci můžeme mnohé naučit. Při troše fantazie můžeme nepotřebné věci posouvat dál, a ne je hned vyhazovat.
|
