Milé krajanky a milí krajané,
rádi bychom Vás pozvali na: Visegrádský den dvoujazyčnosti čili Visegrad İkidillilik Günü / Visegrad Community Day on Bilingualism Sat/Çar 8/10 201614.00–18.00 Macar Kültür Merkezi / Hungarian Cultural Center (mapa) Akci pořádáme spolu s maďarskými a polskými krajany (našimi protějšky). Víte, v čem bude tato akce dále jedinečná? Měla by být víc tatínkovská než maminkovská! Takže prosím přijďte se svými partnery. Děti můžete někde nechat, ale můžete je taky přivést, bude pro ně připravený program. Našimi lektory (jsou to chlapi) jsou dva experti z MEF International School a budou mít workshop v angličtině/turečtině. Tak jak jsme to měli na krajanském dni před rokem, přineste prosím také nějaké jídlo, ať se před kolegy vytáhneme. Musíte se ještě zaregistrovat. To abychom věděli kolik přijde dětí. Vezměte dále Vaše přátele, dvoujazyčné rodiny (jazyky můžou být všelijak namixované). Více zde: www.v4istanbul.org/ikidillilik. Na webu sledujte také další aktivity, kterých bude teď v říjnu a listopadu hodně. Těšíme se. Váš Spolek
0 Comments
Mluvíme-li o vícejazyčnosti jako daru, musíme uznat, že tento dar přichází v jednom balení s úzkostí, kterou většina ‘běžných’ rodin nikdy nepozná. Rodina, ve které se setkává více kultur, náboženství, názorů a také hloubky chápání světa, není pro slabochy. Submisivita a pasivita (stejně jako nechuť ke změně) jsou v přímém rozporu s harmonií (resp. vyvážeností), která je pro takový vztah žádoucí a potřebná. A je nutné se o ni nenechat připravit zvnějšku. Pobyty, víza, povolení, pojištění, spoření, daňový domicil, návštěvy notáře, překlady, apostily. Komentáře, kritika a úřední postupy, toho si vícejazyčná manželství a vztahy užijí dost a dost. Když se přenesete přes počáteční maličkosti jako to, že musíte přesně znát barvu kartáčku vašeho muže, pak už můžete přejít k tomu skutečně důležitému…
Kde budeme žít? Kde domov můj? Málokdo ví předem, do čeho jde. Pokud už máte děti, víte, že je důležité žít na nějakém průsečíku mezi babičkami, aby ani ony nebyly ochuzeny. Rodinná setkání jsou o to vzácnější. A tak, zatímco se někdo vymlouvá, že nemůže jet hodinu autem, aby přišel k rodičům jednou za rok na oběd, jiný řeší, kolik leteckých mil, přestupů a ztracených kufrů ještě unese. Ale tato cena se vyplatí. Člověku se otevřou oči. Najednou už nemá pocit, že neví, odkud a kam směřuje. Může být plně v centru svého bytí. Přimknout se k vlastní kultuře a současně se nechat obohacovat novou… A tohle je pro děti dobré. Najednou nejsou věci černobílé. Lidé hodní a zlí. Fungující ekonomiky a země třetího světa. Obecně se doporučuje žít v třetí zemi (tedy zemi, která je cizí oběma partnerům). Děti se často dostanou k třem až čtyřem jazykům a ani jeden z rodičů není v pozici toho slabšího, protože jsou na tom oba podobně. A pak existují různé varianty, které ale předpokládají opět výdrž pivovarského koně. Je nutné přijmout pracovní nabídky, které se naskytnou, zvážit všechna pro a proti. A učit se místní jazyk ihned. A to i jako maminka na mateřské. Samotné procvičování cizí řeči předpokládá určitou ochotu se ztrapnit, ztratit a začít chápat nuance daného jazyka, což se později při výchově vícejazyčného dítěte může hodit. Jakou řečí budeme komunikovat? Doporučuje se, aby rodný jazyk svého partnera znali partneři alespoň pasivně. Předejde se tím tak opakování celých sekvencí, nepochopených vtipů a únavné odstrčenosti. Je dobré, když rodiče spolu používají jeden jazyk, který oba umí stejně. Děti jsou chytré a v určité fázi vývoje se snaží jednoho nebo druhého rodiče přelstít (třeba v případě zákazů nebo povolení čehokoliv). Pokud do hry vstupují prarodiče, pak už musíme být schopni ukočírovat debatu v několika jazycích současně. Trapné ticho a překládání není žádoucí. Nejlepší je přenést svoji divokou rodinu do jiné a tak vznikne takový pěkně chutný a ostrý gulášek. Alespoň tak to vypadá v té naší rodině. Nejlepší je, když je muž přiměřeně empatický a žena přiměřeně odvážná. Pak se podaří zbortit naučené šablony a zapomenout na to, že ‘to nejde, takhle se to nedělá, já za mých mladých let’. Jazyk a kultura jsou jako bratr a sestra. Mohou se ignorovat nebo podporovat. Začíná to výběrem příjmení (pro doklady, ne všude žena přejímá jméno manžela), výběrem jména pro dítě (kdy je lepší, aby buď bylo jméno překlopitelné do jednoho z jazyků rodičů, nebo aby bylo mezinárodní) a také drobnými frázemi, které budou pro vaši rodinu tím, co navodí pocit sounáležitosti. Buď se totiž ve vícejazyčném vztahu naučíte spolu tančit tango nebo budete zápasit o to, kdo povede a ten druhý bude po parketu jen smýkán. Kde budou děti chodit do školy? Kdy je vhodné začít přemýšlet o vhodné škole? Ideálně po ukončeném prvním trimestru. Je velký rozdíl, pokud bude dítě chodit v ČR do běžné školy nebo si plnit povinnou školní docházku v zahraničí. V hodně ideálním světě je dobré, aby vícejazyčná rodina měla ve škole partnera a oporu. Ale zde můžeme narazit. Už předškolní docházka v různých zemích totiž může dítě v české škole znevýhodnit, zejména, pokud se kantor u zápisu nezajímá o silné stránky, nebere-li v úvahu odlišnost prostředí, ve kterém vícejazyčné dítě vyrůstá. A s dětmi to není snadné. Různé povahy, odlišné zkušenosti, kamarádi z více zemí, odlišný přístup k řešení konfliktů mezi dětmi… Dítě má zcela jiný startovací balíček, než české dítě s českými babičkami v látkových papučkách. Stěhování v době, kdy si začíná uvědomovat samo sebe uprostřed světa, nemusí být šťastná volba. Opět velmi záleží na nátuře dítěte a všech zúčastněných. Nezapomínejme, že ačkoliv dítě je jako houba a zdá se, že chápe dynamiku přesunů, jazyků, nemusí to tak být v reálu. Blíže mu bude ta kultura, ve které se pohybovalo většinu svého dosavadního života, tráví-li tedy čas mezi dětmi z celého světa, může mu být až bytostně nepříjemné přejít do kolektivu zvyklého ‘nálepkovat’. Vlastně zde mluvíme o výchově silného jedince, který nejen, že zvládne více jazyků na různé úrovni, ale také bude umět reagovat na okolí, které mu může dát různé nálepky. Výchova vícejazyčného dítěte musí nutně zahrnovat i to, jak se nestat obětí šikany, jak se chovat podle svých vnitřních nastavení tlaku okolí navzdory. Bohužel neexistuje jedno správné řešení této situace. Každá rodina musí sama zvážit svoje možnosti bez ohledu na svět okolo. Nejlepší je vždy v této situaci poznat konkrétního učitele, nikoliv jen program nebo ředitele. V dalším čísle se budeme zabývat tím, jak vydržet s vícejazyčnou výchovou. Tipy, jak to nevzdat a podpořit český jazyk ať jsme kdekoliv… Když mne Martin požádal, abych pro vás napsala o vícejazyčnosti, měla jsem radost, ale také jsem si uvědomila, že není úplně snadné shrnout do stručného článku to, čím žiju posledních několik let v soukromí i pracovní sféře. Vícejazyčnost je dar, který žádný rodič, ani dítě nedostanou jen tak. Ono totiž nejde jen o jazyk, místo pobytu, či kulturu. Rodič dítěti předává hned celý soubor uvažování a reakcí. Článků v češtině existují spousty, ale málokterý jde k podstatě vícejazyčnosti - tedy k tomu, že vychovávat vícejazyčné dítě je jako jízda autem z Istanbulu do Rize. Vyžaduje to vytrvalost, soustředění a chladnou hlavu. A kromě toho také otevřenost vůči každé další kultuře, se kterou jsme konfrontováni. Ne vždy je nám to milé, ne vždy se nám vše líbí. Vzdělávací systém v ČR je stále založen na hodnocení, individualismu a memorování, nechválí. Pro rodiče, který v něm vyrostl, tedy klade výzvy. Protože jeho dítě není jen jeho. Je součástí také další kultury nebo kultur. Je nutné, aby z něj vyrostl jedinec silný, schopný reagovat na neustále měnící se okolí a k tomu patří také měkké dovednosti - tedy i schopnost spolupracovat v různorodém prostředí (týmu). Jaké jsou důvody pro to, aby dítě znalo řeč obou rodičů? Řeč je nositelkou kultury. Nelze oddělit to, kým jsme a jazyk, ve kterém je vše předáváno. Co s dítětem uděláte do sedmi let věku, to v něm zůstává navždy... Jsou období, která vyžadují především výdrž. Určité fáze, které kladou na rodiče i děti velké nároky. To, že něco děláte správně nepoznáte hned. Výsledky se nedostaví během pár měsíců, spíše let. A vždycky to poznáte, až když jste v další vývojové etapě. Není jiné rady, než to vydržet do té fáze, kdy dítě umí přemýšlet v obou rodných jazycích, respektive ve třech, pokud navíc žije jinde, než v zemi rodičů... Pak už to chce jen vytrvale pracovat do doby, obvykle okolo dvanácti let, kdy se celá vaše práce zúročí. Dítě najednou předstihne svoje české vrstevníky. Vícejazyčné dítě může být konfrontováno se svojí odlišností. Je tedy na vás, zda chcete vychovat silného jedince, který ale zdánlivě patří všude a nikam nebo se poddáte tlaku okolí a únavě a druhý a další jazyk necháte jako doplněk. Dá se říci, že o výchově vícejazyčného dítěte začínáme přemýšlet už tehdy, když mu vybíráme jméno. Celý proces osvojování si řeči opravdu funguje jen do určité doby, poté se už jazyk jen učíme. Ta volba je tedy jen a jen na nás. Budu vám i vašim dětem držet pěsti, ať uděláte to nejlepší rozhodnutí pro svoji rodinu. Od roku 2012 si přeji, aby vznikla Česká škola bez hranic i v Turecku. Snad se to brzy podaří. To by totiž ulehčilo plnění povinné školní docházky všem rodičům, kteří se rozhodnou vydat cestou vícejazyčnosti se vším všudy. A tak mohu jen poděkovat všem, kteří se starají o pokračování Českého dětské centra. Uvědomuji si totiž, že nešlo jen o práci lidí s českým občanstvím, ale také našich rodin a kolegyň ze Slovenské republiky. Ať se vám daří! Çok dilli yaşamın armağanı ve bedeli Martin benden sizin için çok dilli yaşam hakkında bir yazı yazmamı rica ettiğinde açıkçası çok sevindim. Ancak aynı zamanda da günlük yaşamımda ve iş hayatımda bu konuda nelerle karşılaştığımın kısacık bir metine sığamayacağının farkındayım. Çok dillilik hem ebeveynin hem de çocuğun zahmetsizce sahip olabileceği bir armağan değildir. Çünkü bunun asıl nedeni sadece dil, yaşanılan yer ya da sahip olunan kültür değildir. Ebeveynler çocuklarına bir çok düşünce ve kendi tepki biçimlerini aşılıyorlar. Çek dilinde çok dillik hakkında elbette yüzlerce metin bulabilirsiniz ama ne yazık ki çok az bir kısmı gerçekten çok dillilik hakkındadır. Yani çok dilli bir çocuk yetiştirilmesi aynı İstanbul’dan Rize’ye araba sürmek gibi. Yetiştirilmesi hem sebat hem çaba hem de sabır gerektirir. Bunun dışında yüzleştiğimiz her kültüre açık olması gerekiyor. Tabi ki bundan bazen rahatsız olabiliriz. Çek eğitim sistemi hala vasıflandırma, bireycilik ve ezberleyerek öğrenme üzerine kurulu. Bu sistemde büyüyen çocuk elbette ebeveynine meydan okuyor. Çünkü ebeveynin çocuğu sadece ona ait değil. Çocuklar diğer kültürün ya da kültürlerin de bir parçasıdır. Normal şartlarda güçlü, etrafa tepki veren ve devamlı değişen bir çocuğun büyümesi gerekir. Sosyal beceriler de cabası. Yani sosyal bir çevrede iş birliği, anlaşma becerileri de gerekli. Neden çocuk anne ve babanın dillerini bilmeli? Dil kültürün taşıyıcısıdır. Konuştuğumuz dilimizi kendimizden ayıramayız. Çocuğunuza yedi yaşına kadar ne öğretirseniz bu onda daima kalır. Ancak bazı dönemler sebat ister. Bazı dönemler hem ebeveynler hem de çocuklar için çok zor gelebilir. Doğruyu yaptığınızı hemen alayamazsınız. Sonuçları bir kaç ayda değil ancak bir kaç yılda anlarsınız. Onu da ancak her bir yeni gelişim aşamasında anlarsınız. Çocuğunuz iki ya da başka bir ülkede yaşadığınızda üç dilli düşünebilme becerisini kazanana kadar beklemelisiniz. Bundan daha iyi bir tavsiye olamaz. Sabırlı ısrarlı ve devamlı olarak bunun üzerinde çalışmak gerekmektedir. Genellikle bu çalışmanın meyvesini ancak on- iki yaşına kadar almaya başlarsınız. Ve böylelikle çocuğunuz aynı yaşta Çek’te yaşayan her hangi bir çocuktan çok daha ileride olacaktır. Çok dilli çocuk farklılığıyla yüzleştirilebilir. Bu konuda seçim sizin. Ya güçlü hem her yere hem de hiç bir yere ait bir birey yetiştirebilirsiniz ya da başkalarının dediklerinden ve baskılarından yorgunluğa yenilir diğer dili sadece bir seçenek olarak bırakırsınız. Daha çocuğun ismini seçerken bile çok dillilik eğitimi hakkında da düşünmeye başlıyoruz diyebiliriz. Bütün bu dili benimseme sadece bir zamana kadar geçerlidir asıl ondan sonra dili öğreniriz. Kararınız ne olursa olsun size ve çocuklarınıza bol şans dilerim. Aileniz için en iyi karar siz verin. 2012 yılından beri Türkiye’de ‘’Sınır Tanımayan Çek Okulu’nun’’ kuruluşunu diliyorum. İnşallah en yakın zamanda hayata geçirilir. Çok dillilik eğitimi seçen anne ve babalara zorunlu eğitimi kolaylaştıracaktır. ‘’Çek Merkezi’nin’’ devamını sağlayanlara çok teşekkür ederim. Bunu yapanların sadece Çek vatandaşlarımız değil, Slovak ailelerimiz ve meslektaşlarımızın da payı olduğunun farkındayım. Herkese bol şanslar! Text: Hana Moualla Translation: Michaela Canbulat
|
Archives |