Mluvíme-li o vícejazyčnosti jako daru, musíme uznat, že tento dar přichází v jednom balení s úzkostí, kterou většina ‘běžných’ rodin nikdy nepozná. Rodina, ve které se setkává více kultur, náboženství, názorů a také hloubky chápání světa, není pro slabochy. Submisivita a pasivita (stejně jako nechuť ke změně) jsou v přímém rozporu s harmonií (resp. vyvážeností), která je pro takový vztah žádoucí a potřebná. A je nutné se o ni nenechat připravit zvnějšku. Pobyty, víza, povolení, pojištění, spoření, daňový domicil, návštěvy notáře, překlady, apostily. Komentáře, kritika a úřední postupy, toho si vícejazyčná manželství a vztahy užijí dost a dost. Když se přenesete přes počáteční maličkosti jako to, že musíte přesně znát barvu kartáčku vašeho muže, pak už můžete přejít k tomu skutečně důležitému…
Kde budeme žít? Kde domov můj? Málokdo ví předem, do čeho jde. Pokud už máte děti, víte, že je důležité žít na nějakém průsečíku mezi babičkami, aby ani ony nebyly ochuzeny. Rodinná setkání jsou o to vzácnější. A tak, zatímco se někdo vymlouvá, že nemůže jet hodinu autem, aby přišel k rodičům jednou za rok na oběd, jiný řeší, kolik leteckých mil, přestupů a ztracených kufrů ještě unese. Ale tato cena se vyplatí. Člověku se otevřou oči. Najednou už nemá pocit, že neví, odkud a kam směřuje. Může být plně v centru svého bytí. Přimknout se k vlastní kultuře a současně se nechat obohacovat novou… A tohle je pro děti dobré. Najednou nejsou věci černobílé. Lidé hodní a zlí. Fungující ekonomiky a země třetího světa. Obecně se doporučuje žít v třetí zemi (tedy zemi, která je cizí oběma partnerům). Děti se často dostanou k třem až čtyřem jazykům a ani jeden z rodičů není v pozici toho slabšího, protože jsou na tom oba podobně. A pak existují různé varianty, které ale předpokládají opět výdrž pivovarského koně. Je nutné přijmout pracovní nabídky, které se naskytnou, zvážit všechna pro a proti. A učit se místní jazyk ihned. A to i jako maminka na mateřské. Samotné procvičování cizí řeči předpokládá určitou ochotu se ztrapnit, ztratit a začít chápat nuance daného jazyka, což se později při výchově vícejazyčného dítěte může hodit. Jakou řečí budeme komunikovat? Doporučuje se, aby rodný jazyk svého partnera znali partneři alespoň pasivně. Předejde se tím tak opakování celých sekvencí, nepochopených vtipů a únavné odstrčenosti. Je dobré, když rodiče spolu používají jeden jazyk, který oba umí stejně. Děti jsou chytré a v určité fázi vývoje se snaží jednoho nebo druhého rodiče přelstít (třeba v případě zákazů nebo povolení čehokoliv). Pokud do hry vstupují prarodiče, pak už musíme být schopni ukočírovat debatu v několika jazycích současně. Trapné ticho a překládání není žádoucí. Nejlepší je přenést svoji divokou rodinu do jiné a tak vznikne takový pěkně chutný a ostrý gulášek. Alespoň tak to vypadá v té naší rodině. Nejlepší je, když je muž přiměřeně empatický a žena přiměřeně odvážná. Pak se podaří zbortit naučené šablony a zapomenout na to, že ‘to nejde, takhle se to nedělá, já za mých mladých let’. Jazyk a kultura jsou jako bratr a sestra. Mohou se ignorovat nebo podporovat. Začíná to výběrem příjmení (pro doklady, ne všude žena přejímá jméno manžela), výběrem jména pro dítě (kdy je lepší, aby buď bylo jméno překlopitelné do jednoho z jazyků rodičů, nebo aby bylo mezinárodní) a také drobnými frázemi, které budou pro vaši rodinu tím, co navodí pocit sounáležitosti. Buď se totiž ve vícejazyčném vztahu naučíte spolu tančit tango nebo budete zápasit o to, kdo povede a ten druhý bude po parketu jen smýkán. Kde budou děti chodit do školy? Kdy je vhodné začít přemýšlet o vhodné škole? Ideálně po ukončeném prvním trimestru. Je velký rozdíl, pokud bude dítě chodit v ČR do běžné školy nebo si plnit povinnou školní docházku v zahraničí. V hodně ideálním světě je dobré, aby vícejazyčná rodina měla ve škole partnera a oporu. Ale zde můžeme narazit. Už předškolní docházka v různých zemích totiž může dítě v české škole znevýhodnit, zejména, pokud se kantor u zápisu nezajímá o silné stránky, nebere-li v úvahu odlišnost prostředí, ve kterém vícejazyčné dítě vyrůstá. A s dětmi to není snadné. Různé povahy, odlišné zkušenosti, kamarádi z více zemí, odlišný přístup k řešení konfliktů mezi dětmi… Dítě má zcela jiný startovací balíček, než české dítě s českými babičkami v látkových papučkách. Stěhování v době, kdy si začíná uvědomovat samo sebe uprostřed světa, nemusí být šťastná volba. Opět velmi záleží na nátuře dítěte a všech zúčastněných. Nezapomínejme, že ačkoliv dítě je jako houba a zdá se, že chápe dynamiku přesunů, jazyků, nemusí to tak být v reálu. Blíže mu bude ta kultura, ve které se pohybovalo většinu svého dosavadního života, tráví-li tedy čas mezi dětmi z celého světa, může mu být až bytostně nepříjemné přejít do kolektivu zvyklého ‘nálepkovat’. Vlastně zde mluvíme o výchově silného jedince, který nejen, že zvládne více jazyků na různé úrovni, ale také bude umět reagovat na okolí, které mu může dát různé nálepky. Výchova vícejazyčného dítěte musí nutně zahrnovat i to, jak se nestat obětí šikany, jak se chovat podle svých vnitřních nastavení tlaku okolí navzdory. Bohužel neexistuje jedno správné řešení této situace. Každá rodina musí sama zvážit svoje možnosti bez ohledu na svět okolo. Nejlepší je vždy v této situaci poznat konkrétního učitele, nikoliv jen program nebo ředitele. V dalším čísle se budeme zabývat tím, jak vydržet s vícejazyčnou výchovou. Tipy, jak to nevzdat a podpořit český jazyk ať jsme kdekoliv…
0 Comments
|
Archives |