Mikuláše si představíme většinou jako vysokého pána s falešnými vousy, berlou a čertem a andělem po boku. Chodí společně v předvečer svého svátku, který je 6. prosince, a nosí dětem mikulášskou nadílku, již si vyslouží zazpíváním pěkné písničky nebo odrecitováním básničky. Takhle Mikuláše známe asi všichni, ale ne vždy to tak bylo.
Před mnoha a mnoha lety, vlastně to bylo tak dávno, že si to už nikdo nepamatuje, žil muž jménem Mikuláš. Narodil se kolem roku 270 ve městě Patara, které leží v dnešním Turecku. Byl to velmi moudrý a oblíbený člověk. Vždycky se zastával slabších a dokonce i několik zázraků způsobil. Byl tak dobrý a hodný, až se nakonec stal svatým. Zemřel 6. prosince, kdy slavíme jeho svátek, ale jeho štědrost si připomínáme již den předem. A s krajany v Istanbulu jsme si svatého Mikuláše připomněli již v sobotu 3. prosince... Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas? To byla letos jasná hitovka, kterou si česko-slovensko-turecké děti připravily pro Mikuláše. Ten za nimi opět přišel až do Polonezköy, původně polské vesnice na kraji Istanbulu s hustě zalesněnými kopci. Mikuláš jako vždy předčítal z knihy hříchů a pochval, a protože čert se letos držel trochu zpátky, dá se usuzovat, že krajanské děti zlobí čím dál míň. I když na slzičky došlo i tentokrát a na neuklizených pokojích a odmlouvání rodičům je stále co zlepšovat. Kromě špičky programu v podobě mikulášské trojice děti vyráběly vánoční ozdoby (některé hned snědly), malovaly a omalovávaly, hrály hry a závodily. Došlo tradičně i na kytaru a zpěv vánočních koled, stejně jako na dobrou večeři a večerní setkání se sklenkou (kelímkem) něčeho dobrého, případně ostrého. Někteří krajané přijeli jen na odpoledne, jiní zůstali na večeři a další přespali do druhého dne. Všichni se ale shodli: příští rok zase! Comments are closed.
|
Archiv
March 2024
|